2013

Na první výstavě v roce 2013 se nám zadařilo a tak se těšíme jak nám to půjde dál a to hlavně s Atar. Chystáme se jí brát na každou výstavu společně s Déňou, aby se to brzo naučila. Uvidíme, jak jí to půjde.

Nakonec jsme s Atar  v roce 2013 stihli deset výstav a docela se nám dařilo. I Denivka už se konečně naučila chodit v kruhu i stát na stole, takže nyní již je naším jediným problémem udržet u Déni váhu a naučit se pořádně Atar trimovat. Doufám, že to zvládneme.

2014

I rok 2014 se nám po výstavní stránce zadařil. Dokonce jsme na tři výstavy vzali i Abulu, aby "o něco nepřišla" a ani ta si nevedla špatně.

2015

Rok 2015 bude, co se výstav týče, rokem slabším. V listopadu 2014 se nám totiž narodilo naše vlastní "štěňátko" (syn Viktor), a tak je na čase se věnovat rodině. I tak ale plánujeme, alespoň mladoboleslavské výstavy a možná nějakou tu "klubovku". Uvidíme, jak nám to společně půjde.

      Již od počátku jsme byli rozhodnutí, že když už je Denivka pejsek s rodokmenem a s tak výstavně úspěšnými rodiči, budeme jezdit po výstavách.

Bohužel, naší první výstavou byla až Národní výstava v Litoměřicích v květnu roku 2011.

    Neměli jsme žádné výstavní zkušenosti, pouze to co nám poradili jiní chovatelé, nebo to co se dá dozvědět na internetu, přesto jsme dopadli výborně. Rozhodčí byla paní Mgr. Božena Ovesná a vypadala, že se jí Déňa líbí, dostali jsme V2 a byli jsme moc hrdí.

    Další výstavou byla Klubová výstava grifonků a brabantíků v červnu na Konopišti. Tam se Déně i nám moc líbilo. Výstava probíhala venku a většina pejsků ještě před výstavou volně dováděla na trávníku, prostě idylka. Možná i proto zde Denivka získala ohodnocení V1, CAJC, Klubový vítez. Rozhodčím byl pan P. Buysse (Be) a ten zas udělal dojem na nás.

    Pak už následovala jedna výstava za druhou, většinou s oceněním výborná nebo velmi dobrá. Bojovali jsme však s mnoha problémy. Jedním z nich byla skutečnost, že Denivka se bála pobytu v uzavřené hale, což je problém. Malá plemena se totiž většinou umisťují do hal, aby si na tohle prostředí zvykla, chodila jsem s ní každý den na hlavní nádraží, kde jsme trénovaly chůzi v kruhu.

    Dalším problémem, který se objevil až na počátku roku 2012, tedy po nějaké té zímní výstavní pauze, byla Denivky závislost na obou páníčcích, tedy na mě i na Honzovi. Pokud jsem po ní chtěla chůzi v kruhu, okamžitě táhla pryč za Honzou a opačně.  Následoval trénink a schovávání se až jsme nakonec i tady přišli na správnou taktiku.

    Nyní již chůzi v kruhu docela zvládáme, ale dalším problémem je ocas. Měla by ho nosit vesele zvednutý do výšky, nejlépe s ním občas zavrtět. Zatím jsme rádi, že chodí a na ocase se pracuje, i když jisté zlepšení snad pozorovat je. Záleží zkrátka na tom, jak dobře se Denivka cítí a jak se jí na výstavě líbí.